Sceloporus malachiticus

Leguánek Malachitový

  1. Pokud plánujete chovat leguánka malachitového (Sceloporus malachiticus) jako domácího mazlíčka, je důležité zajistit mu specifické podmínky a péči, aby byl zdravý a šťastný.
  2. Vyskytuje se od Mexika po Panamu a Costariku. Obývá vlhké horské lesy s proměnlivou teplotou i vlhkostí. A právě zde je největší kámen úrazu. Pojďme se na to podívat.
  3. Terárium: Leguánci malachitoví potřebují dostatečně velké terárium, které jim  poskytne dostatek prostoru k pohybu a k odpočinku. Minimální velikost terária pro dospělého jedince je 60 x 60 x 90 cm.
  4. Teplota a vlhkost: Potřebuje teplotu mezi 18-20 °C v noci a 25-32 °C během dne.  V teráriu by měl být umístěn teploměr a termostat, aby se teplota lépe udržovala. Nezbytností je UVB osvětlení, které mu umožní syntetizovat vitamin D3 a posílit kosti. Ideální je za mě UVB výbojka např. od ReptiEye. Problém je, že doporučená vzdálenost od zvířete je 20-30 cm. Proto naprosto neváhejte pořídit terárium se síťovaným víkem, na které je možné tuto výbojku umístit. Osobně rosíme 2x denně, aby byl naplněn vlhkostní gradient. Tzn. rosíme ráno do studeného terária a následně zapínáme topné a UVB lampy. Terárium se postupně zahřívá, voda se odpařuje a tím simulujeme ranní rosu a východ slunce. Přes den se o vlhkost postará miska s vodou a večer rosíme těsně před vypnutím světel. Opět napodobujeme přirozené prostředí při západu slunce. Vlhkost tak v průběhu dne přirozeně osciluje mezi 60 až 75 %. Na škodu nejsou ani chytré rosící systémy, ale to je trochu vyšší dívčí.
  5. Krmivo: Leguánek malachitový je masožravec a potřebuje stravu bohatou na bílkoviny. Jeho strava by měla zahrnovat hmyz, jako jsou cvrčci, kobylky, švábi a červi. Můžete také přidávat do stravy malé množství zeleniny a ovoce.
  6. Skalní úkryty: Má rád kamenité prostředí nakombinované s kůrami, větvemi a jinými úkryty. Osobně tuto potřebu kompenzuji většími korkovými tubami se spoustou dutin, které hojně využívá jako úkryt.
  7. Plachost: Mláďata jsou velmi plachá, avšak při správné drezuře a trpělivosti se časem dají ochočit. Ruka pro ně přestane představovat nebezpečí a přivyknou kontaktu.