Cyriopagopus SP. Hati Hati

Cyriopagopus
  1.  Tento pěkný stromový pavouk pochází z Indonesie. No jo, jenomže Indonesie čítá přibližně 1700 ostrovů a není tedy snadné určit přesné podmínky, které panují v lokalitách, ve kterých se běžně vyskytuje. U většiny zvířat se dá dohledat lokalita nebo pohovořit s někým, kdo jej nalezl. Ne však u Hati Hati. Internet mlčí,  kamarádi nenalezli, zkrátka „chovej podle citu“. Máme v našem chovu 5 kousků a všechny prosperují, snad jsme to tak nějak trefili. Inaturalist tento konkrétní druh nezná, pojďme tedy více ze široka. Průměrné roční srážky dosahují v nížinách 1 780 – 3 175 mm a v horských oblastech až 6 100 mm. Střídat by se mělo deštivé a velmi teplé počasí. A od toho se odrážím. Rod Cyriopagopus je stromový pavouk, další indície. Jiné druhy tohoto rodu byly nalézány v dutinách živých, rostoucích palem na pobřeží, stejně jako v světlo nepropouštějících segmentech lesů. Pro tyto nápovědy jsem způsob chovu zvolil takto:
  2. Terárium: 20 x 20 x 35 cm ideálně s horním víkem pro lepší manipulaci. Jsou rychlí, nebojí se kousnout a více prostoru pro manipulaci oceníte. Vybavit ho je třeba vyšší vrstvou substrátu, ideálně s prvky stavebního materiálu, k jedné stěně větev, kůru nebo obojí. Rádi staví pavučinová sídla přichycená k větvím s nánosem substrátu.
  3. Teplota a vlhkost: Teplotu držím okolo 26 °C a klima dopřávám spíš vlhčí.
  4. Osvětlení: Používám jen z důvodu výhřevu, nic zvláštního nepotřebují. 
  5. Krmivo: Cvrček, šváb. Doporučuji cvrčkem v pinzetě zabrnkat u ústí tunelu a počkat, až si pavouk pro potravu přijde. Chovateli to dává možnost mít kontrolu nad tím, jestli zvíře přijímá potravu a eliminujeme nebezpečí vniknutí cvrčka v době svlékání. Toto považuji za důležité neboť Cyriopagopové žijí poměrně skrytým životem uvnitř svých pavučinových královstvích. 
  6. Chování: Nejsou to žádní beránci. Při krmení vylézají jen částečně a jen tak, aby polapili svou kořist. Pokud je vyženete z jejich obydlí, reagují zbrkle, podrážděně až rozhořčeně. Buď se dají na útěk, nebo se rozhodnou bránit svůj hrad. Útěk je rychlý, mnohdy s přískoky, kousnutí sebejisté, z obranného postoje. Toxicita může být u těchto zvířat významnější, proto je třeba obezřetnost.